„Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”„Mám z nich radost.”„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě. Autoři:Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako privátní veterinář se přes dvacet let specializuje na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici „Ninna” (Centro di Recupero Ricci „La Ninna”), odloučené pracoviště záchranné stanice v Brenezzu. Je předsedou asociace „Domov pro ježky” (La Casa dei ricci), jejímž záměrem je ochrana ježků a přírody.Antonella Tomaselli - je spolupracovnicí týdeníku Confidenze tra amiche (Důvěrná sdělení mezi kamarádkami; Mondadori) a literárního blogu věnujícího se ochraně zvířat ioleggoconjoy.com. Jakožto odvěká kynoložka se postarala o režii mnoha tematických dokumentů. Aktivně se věnuje zvyšování povědomí lidí o opouštění domácích mazlíčků (Alegra Yes I Am). Je čestnou předsedkyní italské společnosti milovníků jorkšírských teriérů (Società Italiana Amatori Yorkshire Terrier). Napsala řadu knih o různých psích rasách a tematických článků do časopisů.

 „Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”„Mám z nich radost.”„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě. Autoři:Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako privátní veterinář se přes dvacet let specializuje na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici „Ninna” (Centro di Recupero Ricci „La Ninna”), odloučené pracoviště záchranné stanice v Brenezzu. Je předsedou asociace „Domov pro ježky” (La Casa dei ricci), jejímž záměrem je ochrana ježků a přírody.Antonella Tomaselli - je spolupracovnicí týdeníku Confidenze tra amiche (Důvěrná sdělení mezi kamarádkami; Mondadori) a literárního blogu věnujícího se ochraně zvířat ioleggoconjoy.com. Jakožto odvěká kynoložka se postarala o režii mnoha tematických dokumentů. Aktivně se věnuje zvyšování povědomí lidí o opouštění domácích mazlíčků (Alegra Yes I Am). Je čestnou předsedkyní italské společnosti milovníků jorkšírských teriérů (Società Italiana Amatori Yorkshire Terrier). Napsala řadu knih o různých psích rasách a tematických článků do časopisů.

 „Tak proč to děláš? Co máš z ježků?”„Mám z nich radost.”„Mohl by ses o něj teď na ty dva dny postarat?”Takhle nějak začalo přátelství veterináře Massima, specializujícího se na dobytek, s opuštěným ježečkem. Mláďátko staré sotva pár dní je celé červené a na hřbetu má proužek bílých, měkkých a trochu rozcuchaných bodlin. Váží pouhých 25 gramů a slabounce kňourá: má hlad, je mu zima anebo se možná cítí osaměle. Plakání je tak zoufalé, že pronikne i skrz Massimův obranný štít tvořený apatií a silou zvyku. A tak se stalo, že Ninna – rozcuchaný ježeček byla samička – obrátila kouzlem své osobnosti jeho život naruby. Je zvědavá a jakmile vycítí něco nového, vystrčí čumáček ze svého úkrytu; je velmi hravá a baví se tím, že čenichem převrací misku s vodou; je něžná a když Massima delší dobu nevidí, samou radostí ho pak olíže. Zároveň je to ale volně žijící zvíře, které potřebuje svobodu: klec je mu čím dál těsnější a štěstí nachází venku v lesích…Massimo Vacchetta v této knize vypráví o neobvyklém setkání, které mu pomohlo překonat špatné období a vnuklo mu nový smysl: založit záchrannou stanici pro ježky, vinou naší nepozornosti ohrožený druh, a postarat se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako Trilly, zapřísáhlý donchuán, nebo křehká Lisa, jež si všechny okolo získala svým pohledem, nebo Zoe, jemuž se podařilo odrazit všechny rány osudu. Zraněná, týraná, bezbranná zvířátka, která ovšem překypují touhou po životě. Autoři:Massimo Vacchetta - žije v severoitalském městě Novello, poblíž francouzských hranic. Jako privátní veterinář se přes dvacet let specializuje na dobytek. V roce 2014 otevřel Záchrannou stanici „Ninna” (Centro di Recupero Ricci „La Ninna”), odloučené pracoviště záchranné stanice v Brenezzu. Je předsedou asociace „Domov pro ježky” (La Casa dei ricci), jejímž záměrem je ochrana ježků a přírody.Antonella Tomaselli - je spolupracovnicí týdeníku Confidenze tra amiche (Důvěrná sdělení mezi kamarádkami; Mondadori) a literárního blogu věnujícího se ochraně zvířat ioleggoconjoy.com. Jakožto odvěká kynoložka se postarala o režii mnoha tematických dokumentů. Aktivně se věnuje zvyšování povědomí lidí o opouštění domácích mazlíčků (Alegra Yes I Am). Je čestnou předsedkyní italské společnosti milovníků jorkšírských teriérů (Società Italiana Amatori Yorkshire Terrier). Napsala řadu knih o různých psích rasách a tematických článků do časopisů.

Proč si tuto knihu přečístPo mezinárodních bestsellerech Genialita ptáků a Ptačí způsoby prozkoumala Jenifer Ackermanová pozoruhodné chování a biologii jedné z nejtajemnějších skupin ptáků – sov. Čtivou a srozumitelnou formou nás seznamuje s řadou překvapivých poznatků, které vědci objevili teprve nedávno. Dozvíme se, jak to sovy dělají, že jsou tak nenápadné, jak dokážou ulovit myš i pod půlmetrovou vrstvou sněhu nebo jak se orientují v černočerné tmě.  Sovy poutají pozornost lidí po staletí. Naše fascinace těmito uhrančivými ptáky byla poprvé doložena před více než 30 000 lety na jeskynních malbách v Chauvet v jižní Francii. Náš obdiv k sovímu obličeji s lidským výrazem, tichému letu a nočnímu způsobu života neutuchá a dnes sovy napříč kulturami vnímáme jako symbol moudrosti a intuice. Ale co vlastně sova ví? Přestože známe více než 270 druhů, které žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy, je jejich studium mnohem obtížnější než v případě jiných ptáků. Už jenom sovy najít je kvůli jejich maskování a noční aktivitě oříšek.  Vydejme se společně s předními odborníky na toulky po vyhlášených sovích lokalitách. Nahlédněme do jejich práce, abychom se dozvěděli nejnovější poznatky o sovím mozku a chování. Díky moderním technologiím dnes například víme, že sovy komunikují celou noc, aniž by otevřely zobák. Že jejich houkání se řídí složitými pravidly, která jim umožňují detailně vyjadřovat své potřeby. Odborný výklad Ackermanová zpestřuje osobními zážitky ze svých setkání se sovami a vysvětluje, proč nás právě tito ptáci inspirují a okouzlují.Nahlédněte do knihy O autorce Jennifer Ackerman (*1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana. Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. V Nakladatelství KAZDA již vyšel její světový bestseller Genialita ptáků (The Genius of Birds).